Nad obzorem východ se rumění,

Nad obzorem východ se rumění,

červnová ňadra rozhaluje zem

hřbitova křížům, sochám, kamení

a kostnice oknům třem,

prostá a krásná jako umění.

Hrobař došel ke zdi, zaryl rýč,

hrana o oblázek křapla,

slza horká v trávu skápla,

kde zlatý zvonil petrklíč.

Na rov vedlejší sed’ – vstal,

obryl, odházel

a zas motykou nakopal.

Setřel pot a hleděl v dálku vyjeveně,

ah! před měsícem na svatbu s ní šel.

A kopal dál hrob své mladé ženě.