NAD PRÁZDNOU KOLÉBKOU. (II.)

Duško naše zlatá!

Odešla’s tak nenadále,

dřív než tvoje rtíky malé

zažvatlaly „táta“.

Drahé naše dítě!

Nechci nic, než abys zase

v naši náruč vrátila se,

bychom zlíbali Tě.

Však ne – nechoď zpátky!

Jistě závistné by nebe

vyrvalo co nejdřív Tebe

znovu loktům matky – – –