NAD PŘÍSTAVIŠTĚM KRÁS. (I.)

V zavřené pěstce jako v květu anemonky

libella Radost v mušelínu křídel spí,

ve splavu vlasů utonuly jantarové sponky,

zalknuté plavce haluz bezu v očích uzdraví.

Charybdo, dítě! lodivod a básník pláče,

nad ztroskotaným srdcem modré nebe vlá,

na rosách v lupení jas vzbudil duhové své hráče,

s myrtoví úst tvých filomela zpívala.

Hle, petrklíče, fialky a ručky tvoje,

v nichž celý svět a život jako by se třás,

v kaštanech, v mladých břízách stojím jako u příboje:

sen města dole, přístaviště našich krás.