NAD PŘÍSTAVIŠTĚM KRÁS. (II.)

Jsi celá teplá, tak cele přítomná,

víš, že ty stožáry dole vlají k odplutí,

že stromy zarůstají v našem objímání,

že všechny jasmíny vykvetly v našem prolnutí?

Mně oddaná a všemu světu cizí,

víš, že sen přístavu třese se nám u nohou,

že celá země pozdravena tebou,

v pel proměnila hroudu moji ubohou?