Nad Rizenburkem.

Zřím české reky – palcát ve pravici,

zřím, jak tu zemi barví vřelá krev –

jak zraky planou a jak bouře řev

hřmí vzduchem: „Kdo jste boží bojovníci!“

Zřím nájezdníky prchat za hranici,

jež hromem zděsil českých reků zpěv;

a vzduchem září rudá korouhev,

jak nad vítězstvím radosť reků v líci.

Ó běda, že to drahé otců věno,

vždy jenom krví bylo vykoupeno –

nad Rizenburkem stoje rozjímám.

Proč být tak musí? – Děje mlčí, neví –

a básník žádný zpěvem nevyjeví –

nezjevím také – já se též jen ptám.