NAD RUMIŠTĚ...

Nad rumiště a nepotřebné věci

jak zanes je sem času tok

z příbytku lidí, v zátoku jak tichou,

svou křehkou krásu zvedá květ.

Pro radost ničí rost a kvet...

Ač osamělý se svou hrdou pýchou,

přec písní byl tu teskných slok

v rumišti, v smutku nepotřebných věcí.