NAD SNÍCÍM DÍTĚTEM.

O, křídla času! Ustaňte v svém letu,

nevzbuďte dítě z růžového snění,

vždyť bloudí ještě zahradami rájů,

když anděl Žití vtisk mu políbení.

Umlkni světe! Tvoje lži a klamy

nechť nestřísní ten nevinný sen bílý.

Shasněte hvězdy! A na křídlech míru

nechť v první sen se anděl Štěstí schýlí!

Dušinka děcka – lilije to bílá,

jež usmířením žehná všemu světu,

ztracených rájů tradice v ní zbyla.

A žití touhy srdéčkem se chvějí

jak rosa hvězd, když kane v kalich květů,

a zvony v „Ave“ svatvečerem znějí. –