NAD STAROU KNÍŽKOU VERŠŮ

Ten drobný svazek – jak mi milý býval

v těch letech, zlekanému studentíku!

Jak úzkostně jsem v hodině jej skrýval

pod logaritmy nebo pod fyziku!

Svět jiný, zářnější mi tenkrát kýval

školními okny za těch okamžiků,

prizmatem jeho vroucně jsem se díval

na hlavy věštců, pěvců, bojovníků.

Jak hudba vzdálená to projde duší,

když znovu šeptám verše básníkovy,

kus mládí prchlého zas hlava tuší,

co teď se jenom v tichý přelud mění,

zas probuzený vzrušenými slovy:

Pobožný úklon, sen a opojení.