NAD STAROU KRONIKOU

I Zabarella mocný,

a d’Ailly kardinál

se chvěli, ne tak vinen

se mistr Jan jim zdál.

Z doktorů polských jeden

na pomoc Mistru spěl,

jak nutkala krev blízká

neb srdce jeho žel.

Sám zrádný, podlý císař,

vin vlastních cítě tíž,

přál podmínky si lehčí,

by vzdát Hus moh’ se spíš.

Jen Michael de Causis

a Páleč, dávný druh,

všem důvodům a prosbám

zastřeli dlaní sluch.

A hledali dnem, nocí,

kde jaký vadný kus,

a domlouvali stále:

„Buď upálen Jan Hus!“

„Nebude pokoj v Čechách,

vše bludů bude plen,

než zlořečený kacíř

ten bude upálen!“

A na kroniku starou,

tak plnou běd a muk,

svou těžkou padá hlavou

dnes ještě pozdní vnuk.

A šeptají rty jeho,

volně se chvějíce:

Proč trpět jen má vždycky

Čech od svých nejvíce?!