Nad strží.

V náručí spánku dříme svět,

a z parků vůně růží dýše;

v zahradách pláče fial květ,

a v nebi hoří zlatá číše.

A z parků vůně růží dýše;

jdu cestou pustou tich a bled,

a v nebi hoří zlatá číše,

a z číše kane modrý jed.

Jdu cestou pustou tich a bled,

a za mnou spějí stíny tiše,

a s nebe kane modrý jed

na údolí a spící chýše.

A za mnou spějí stíny tiše

a kráčí dlouhou řadu let

do údolí a spící chýše.

Nad tmavou strží pláče kmet.