NAD TŮNÍ.

Skřivanů rej ztichl, v zlaté slze rosy

červánkový pablesk šlehl do rákosí.

Jak by jarem dychlo zamlžené jíní,

veselo a hlučno v stébel šumné síni –

komárů a jepic křídla Ave zvoní.

Po hladině rybka za rybkou se honí,

stříbrem pěny stříkla v opálové kruhy.

Jeden hoří zlatem, v rubín plane druhý,

líbá haluz vrby, jež se nad proud chýlí,

shlíží se v něm celá, koupá svůj vlas bílý.

Větřík šumí vzdechem. Což tu kolem krásy!

Píseň sladké touhy žitnými jde klasy,

zašelestí travou, k hnízdu čejky skočí,

zapletla se tmavých olšin do vrkočí.

Ticho zas. - Jen v dumě moje duše snivá

ptákem poletuje, k hvězdám v tůň se dívá.