Nad zbytkem zašlých kultur báječných,

Nad zbytkem zašlých kultur báječných,

nad mraveništěm proživ mnohý den,

muk procítil jsem hrůzu zoufalých:

dva světy cize tak žít vedle jen

ni ze zákonů sobě společných

nic říc’ si nemůžem – – – O, nad to sen

šílený, s bratřími hvězd dalekých

chtít srozumění – – – O, v nic rozdrcen

dnes vím, že ani řeč mne s dětmi též

víc nesblíží – – – Cizoto, větší hvězd!

Co tajů, smutkův i v lásky řeči jest!

Tož v konec přec jen PRAVDY sladká LEŽ,

jak slepců dvou v dotecích znamení

mně ZBÝVÁ V PODOBENSTVÍCH BÁSNĚNÍ – – –