NAD ZLÝMI DNY...

Nad zlými dny má Paní, Ironie,

k modlitbě spiala stvořené k hrám ruce.

Nad zlými dny má Paní, Ironie,

sklonila hlavu, zavzlykala prudce.

Pojata hnusem, nechce v lásce chovat,

co v hluku davů vždy se vrací znova.

Pojata hnusem, nechce opakovat

opakovaná tisícletí slova. –

Bezmocná, přec však jako jiní žije,

miluje marně, marně nenávidí.

– I zavzlykala Paní Ironie

nad zlými dny a nad slabostí lidí.