NADARMO...

Nadarmo práhlo v dlouhé noci

mé srdce divě zvlněné,

pít chtělo úkoj celou mocí,

ó Noci! z ticha pramene.

A když jsem konečně se vhroužil,

ó vody ticha, ve váš chlad,

Tvůj chladný zjev, po němž jsem toužil,

já viděl tam zas u dna plát.

Jak ňadra pila vláhu svěží,

on tichem noci přešel tam;

tvůj obraz teď v mém srdci leží

jak v prstenu drahokam.