Nadarmo.

Co jsem já se ubohý už

nahledal té lásky v světě,

však mě přece srdce bolí,

však mě přece bolest hněte.

Do oblaků, s oblak dolů,

v šíř i dál jsem světem chodil,

daleké to putování –

přece jsem se nedochodil.

V tichých dobách o samotě

ponavzdychal, ponaplakal,

o těch dob tajného pláče! –

přece jsem se nedoplakal.

Nedochodil, nedoplakal,

sám jsem, pláču pro nikoho,

nestratil jsem, nenašel jsem

v světě nic – a v srdci mnoho!

Však to pán Bůh dobře věděl,

když tu krásnou lásku schoval,

že kdyby ji člověk našel,

snad by – nikdy nemiloval!!