NADARMO.

Ó, pláč mé zraky rosil,

však slzy prolity jen nadarmo, –

já květy na rov nosil,

a bol se nestišil – vše nadarmo!

Já písně žalu zpíval,

stesk palčivý v jich formu žhavě lil –

já darmo srdce zrýval,

můj divý žal a bol se nestišil.

Pak žití rej mne schvátil,

já vsunul šíji práce pod jarmo,

v říš lásky jsem se vrátil –

leč, Bože, bylo všechno nadarmo!

Za dlouhou smutnou dobu,

jak s vlastním Osudem jen kletý hráč,

jsem stanul zas blíž hrobu

a nadarmo jsem zaštkal marný pláč.

Po marné řadě roků

ach, život nezbaví mne žalu pout –

jen Smrť pláč setře v oku,

až zašeptne: „Je čas... Jdi ulehnout!“