NADE MNOU BŮH, NE VŠAK VE MNĚ...

Nade mnou bůh, ne však ve mně.

Dnes vyšel jsem, nemaje cíl.

A vidím tak náhle a prostě:

– Že svět jsem opustil! –

Mně ničeho není už líto,

mně žádný stesk nesevřel ret.

Já kráčím, já volně tak křáčím

svou cestou mimo svět.

Dole smích, hříchy a pravdy...

Všechno je ztraceno tak!

– Volně se do kosmu dívám

Tvůrcovi v umdlený zrak... –