Naděje a vzpomínka. (1.)

By Jan Václav Tůma

Naděje, naděje,

pěkné to stavení,

jen škoda, přeškoda,

že není k spatření!

Nepřijde povodeň

pohltit, potrávit,

nepřijde hrom a blesk

pobořit, popálit,

větérek zavane

po poli, po lese,

a pěkné stavení

do světa roznese.