Naděje. (II.)

Jest mládež nadějí celého národa,

vlasť zří v ní sémě své, z něhožto úroda

jí vzejde vzácná v budoucnosti.

Jest mládež nadějí, jež vlasti krví vře,

jest branou v budoucnosť, jež se jí otevře

přeskvělou skutků bohatostí.

Však táži se, čím asi poli zprahlému

jsou mraky černavé, pokavad z objemu

neskytnou svého deštík vděčně?

Však táži se, čím vlasti ubohé

mládeže výkvěty jsou přemnohé,

jen nadějí když budou – věčně? –