NADĚJE

Není střechy pro mou hlavu,

není ani jedné dlaně,

která by ji pohladila

přítulně a nečekaně.

Ale ať jsme navždy samy,

ať jsme jako psanci třeba,

zůstaň u mne, naděje má,

dám ti vína, dám ti chleba.

Když jsi u mne – hřejí mraky,

když jsi u mne – hladí hloží,

dám ti vína, dám ti chleba

a ty mi dáš slovo boží.