NADĚJE.

Radostí již zmizel zástup skvělý,

těžké boly zašly, přebolely –

ale naděje vy oplakané

kam jste prchly smavé, duhotkané?

– Na skály jsme nehostinné padly,

v žáru léta vypráhly a zvadly.

– Do močálů klesla naše křídla,

pohřbila nás vody kalná vřídla.

– Do lesů jsme tmavých spěly k dáli,

ostré trny nás v nich ubodaly.

– Do srdcí jsme slétly v lidské hrudi

a jak led nás mrtvá srdce studí,

pohynula jará naše síla,

zloba lidská nám ji otrávila.