Naděje.

Sne blahý, naděje! Ti vše se koří,

Co v smutku jest, co radost požívá,

Ač mnohého jen stín tvůj kojívá,

Ač mnohý tvrze v povětří si tvoří.

Ten kdo se souží, koho žalost moří,

Tě za své outočiště jisté má;

I ačkoliv tvé klamy dobře zná,

Předc srdce jeho láskou k tobě hoří.

O šťastný – komu blahá naděje,

Když ze všech stran neštěstí naň se valí,

Svým světlem ku pomoci přispěje!

Leč běda! – komu, když se oko kalí,

Cit budoucnosti v srdce nevseje:

Jen marný blud ho, ne naděje šálí.