NADĚJE.

Naděje, klamné mé naděje!

Ty jako proutky trní

vetknuté do hnědých polí,

černavé, tuhé a bezlesklé

vyroní stříbrné perličky,

vydechnou za jara květy.

A snad se duhově zalesknou,

a snad i marnivě zavoní,

a snad i motýly zvábí...

Ale pak divoce zapraží

s oblohy žíhavé slunce,

upálí bílé kvítky,

sežehne hebké lístky.

Zatím co šťavnaté osení

zaplaví lány zelení,

vlnami budoucí úrody,

ubohé proutky trní,

černavé, tuhé a bezlesklé

trčí zas k žhavému modru...