NADĚJE.

Ať život hrubým výsměchem

sny moje oděje,

ty přec mi věrnou zůstaneš,

jak fénix z bolu povstaneš,

má svatá naděje.

Ať koráb mojich ilusí

se do tmy poděje,

ty zlatou hvězdou budeš plát,

jak plachta vzdmutá nad ním vlát,

má svatá naděje!

Ať srdce moje orosí

krvavé krůpěje,

mne tichou rukou pohladíš,

a soucitným mi hlasem díš:

Jsem tvoje naděje!