Naděje.

Já vždycky snil, když život můj

byl pod osudu závějí,

že kolik nad ním září hvězd,

tolik mu svítí nadějí.

Leč bouře často přikvačí

a chmura hvězdy zakreje,

a tak, tak hasnou doposud

i ty mé zlaté naděje.

Však byť i všecky pohasly,

mně jedna bude svítit dál –

ta láska tvoje, v které zřím

svých snů a tužeb ideál!