Naděje.

Naděje, naděje

milené kvítečko,

jak tebou okřeje

zraněné srdéčko.

Tys balsám léčivý

na všecky bolesti,

šťastným, kdo na světě,

tebe se nezhostí.

Ve vlnách tonoucí

chytá se stebélka,

kdo bloudí, honí se

za kmitem světélka.

Nemocný na jaro

těší se dnem nocí;

chuďas že u přátel

nalezne pomoci.

Dívka že provdá se

hodného za muže,

ženich že nevěstou

z nouze si pomůže.

Boháč že doplní

truhly své mamonem,

pro velké zásluhy

že bude baronem.

Na čápa čekají

manželé bez dětí,

snad že k nim alespoň

jedenkrát přiletí.

Minuty počítá

vězeň ve žaláři,

kdy mu již sluníčko

svobody zazáří.

Naděj’ ve vítězství

vojína osvěží,

že pádí do boje,

jak oř bez otěží.

Za čas i staroušek

na duši na těle,

rozjařen nadějí

vede si vesele.

Naděj‘ i nad hrobem

zkonejší člověka,

že se té tajemné

věčnosti neleká.