Naději.

Ó ještě znám tě, věř mi, věř,

ty, která's bohů světlých dceř,

mně ukrýváš se v šeř –

Ač viděl jsem tě v žití svém

již stokrát na oltáři mém

mřít sledním plápolem...

A ještě jednou chci na tvých

se duší vznésti paprscích

ve slunných oblacích.

A ještě jednou rozkoš ssát

a žárem divé touhy vzplát

i žít a milovat –

Až v žití mého peřeje

tvá zář se zase usměje,

Ó věčná naděje!