Naděl Pán Bůh!

Šebíř přivítal hosta, mysle, že mu

nese peníze; ctil ho dvorně, kázav

se mu posadit. Host však temným hlasem

almužny žebral.

Šebíř lakomý sebou trhl; jináč

mluvil; stolici na své místo strčil,

rejstřík zahodil, hostu pravě: by ho

nadělil Pán Bůh.