Nádherný podzim byl, hýřivý, přeplněn divokem krás...

By Eduard Kučera

Nádherný podzim byl, hýřivý, přeplněn divokem krás...

Zadýchal – do mlhy zatopil chaty,

zavířil divoce v útrobách hvozdů a v skalinách dlouze se třás,

tak jako v zimniční nemoci jatý.

Na plochách listů juž uvadlých zahořel, krvavě vzplál,

na pozdrav zachraptil lesu.

Hýřivý podzim! Jak opilý v ohništích posledních pastýřů hrál,

šustivě válel se v kobercích vřesu – – –

– – Při krvi červánků nad krajem svadlý hoch ubledlý stál

zajatý, spoutaný žíravým bolem.

Podzim mu u nohou zatančil (v píšťalu faun kdesi v křovině hrál),

zavířil, zatančil divokým kolem.

Nevím, proč svadlý hoch při tanci do pláčů vzlykavých kles,

nevím, proč podzim se zarazil trochu,

čelo proč přejel si rukou a zmaten proč prolétl zdivený les:

Neplač jen, hochu můj, bratři jste trochu...