NÁDOBO DUCHOVNÍ!

Nádoby stojí na oltáři,

z nichž voní rosné květiny,

Ty nádobou jsi nejvzácnější,

z níž vypučel květ jediný!

Ty nádobou jsi rajské rosy,

Ty nádobou jsi duchovní,

k ní sklánějí se, kteří prosí,

a milost Boží pijou z ní.

Přichází kmet, jenž znaven žitím

a cestou vypráhlý má ret,

a loká z Tebe nové žití

a pije odpuštění med.

Přichází jinoch, jenž se chystá

nastoupit cestu za štěstím,

a pije z Tebe, vázo čistá,

odvahu, sílu k bojům svým.

Přichází k Tobě dívka sličná,

již ku hrám svůdným láká svět,

a z Tebe, studno ustavičná,

ssá rosu pro své ctnosti květ.

Přichází k Tobě žena matka

a pije z Tebe žehnání

jak mléko pro svá neviňátka,

by rostla v Božím usmání.

Přichází k Tobě muž, jenž klesá

a starostmi je nalomen,

a pije z lásky Tvé a plesá

a lehčej nese v práci den.

I já jdu k Tobě svlažit rety.

Dej pit těm květům hřebíčků

a nech mne růsti jak ty květy

k nebíčku v Božím sluníčku!