Nadpis

Žít, jako by to poslední byl rok!

Hned pod okny je hřbitov zasněžený;

vždy sám se vracím, ale v náruč slok

tím žhavěj svírám slunce, modř i ženy.

V den, od stolu až budu odvolán,

číš rozkoše tam zbude, nedopita,

a bílý list, kde pouze nadpis psán

je o cestě i práci... Nedosyta.

Snít ve verších až po nejzazší dech

a za bdění se hroužit v pilování!

Kdož uctít mne kdy chcete po mých dnech,

mnou ctěte svět, svět k nedomilování!