NÁHLÁ NOC.

Hněď mrazivá stíní

již rezavý kraj;

kdo uvěří nyní,

že míval svůj máj?

Mrak na nebi visí

jak utuhlá krev,

a pod ním že kdysi

zněl skřivaní zpěv!

Teď krákor zní dálí

a zaléhá v tmu,

to strážci dne vzdali

čest poslední mu.

Pak rázem se stmívá,

noc němá tu již,

a kol tebe splývá

ta zčernalá tíž.

Strach zákeřný vznícen

se plíží jak duch,

a tma je jak jícen,

a vzdálen je Bůh.

A cítíš děs prázdna

z té hlubiny vát...

Nechť propast je srázná,

a lehký je pád!