NÁHLEDY UROZENÉ PANÍ FABRIKANTOVÉ

Mít děti – fuj! Věc nevhodná,

je v tom cos připrostlého,

i žena chce být svobodna

a paní času svého.

– o deformaci, těžkostech

nemluvě jinak ani:

tři čtvrti roku v úzkostech

zřít jen své umírání! –

Sil musí býti k také hře

a nervstvo přesolidní –

však člověčenstvo nevymře

a země nevylidní.

Vidíte, jak to dobře jde:

ta žena, která dře se,

vždy to tak hravě odbude,

pět, šest porodů snese!

V té bídě se tak napořád

jak červi lidé množí –

musí v tom přec být jistý řád

a jistá vůle boží.

Je už to pravda odvěká

a celý svět jí veden:

na deset prstů člověka

připadá mozek jeden!

Nám stačí jedno poupátko,

tam je jich jako vrabců,

holky jsou z děvčat za krátko,

dělníci vzrostou z chlapců.

A dobrých dělnic, dělníků

můj hoch mít potřebí bude –

pánbů tak těší ze zvyku

tím požehnáním chudé – –

– – Hahaha, když se tak rozběhnou

myšlenky! Kam hovor letí!...

A já vám chtěla jen řečí tou

vysvětlit, že nechci děti...