Náhoda.

Blíže vody děvče stálo,

mysliveček za vodou,

jako by je k sobě sválo

štěstí přímo náhodou.

Úzká lávka, oba na ní,

oba právě v prostřed jsou,

jí i jemu o krok ani

nelze jíti náhodou.

Ona rudá líce točí,

jeho z polovice mrou;

její oči, jeho oči

potkaly se náhodou.

Jeden musil nazpět jíti...

Nazpět, sám, to známkou zlou,

s někým však se obrátiti

vždy je dobrou náhodou.

Obrátil se, za ním ona.

jedním ohněm srdce mrou,

často věru láska koná

zázrak jako náhodou.

Nalezli se. Ejhle, nyní

jdou-li kam, vždy spolu jdou...

Věru, věru láska činí

divy samou náhodou.