Náhoda.

Dlouho mračno nebe krylo,

Konečně se vyjasnilo

Náhodou;

Já tu v podvečerní době

Na louku mou vyšel sobě

Náhodou.

Cesta k zahrádce mě vedla,

A tam Lidka ještě předla

Náhodou;

Od země já hlavu zvednul,

A hned do očí hlednul

Náhodou.

Od toho dne ku večeru

Na louku se denně beru

Náhodou;

K zahrádce mě cesta vede,

Kdežto Lidka denně přede

Náhodou.

A tak večerní ta doba

Svedla na věky nás oba

Náhodou!

Nový pro nás domek stojí

Po žnich bude Lidka mojí

Náhodou!