NÁHROBEK MARŠALA MORICE SASKÉHO V KOSTELE SV. TOMÁŠE VE STRASSBURGU.

Se stupňů pyramidy, v jejímž boku

pro věky vyryto je jmeno jeho,

vítězný maršal hrdě sestupuje.

A za ním zírá řvoucí lev a orel

a genij, jenž si slzy s oka stírá,

a Francie jej pravou rukou chytá

a zdržet touží, levici pak dolů,

by počkalo se, prosíc napřahuje.

Smrt zahalená dole neuprosně

pozdvihá víko rakve ukazujíc

písečné hodiny, jichž písek odběh,

vstříc maršalovi. U noh rakve stojí

antický Herkul, loktem opřen o kyj

a čelem o dlaň. On ví, jak je marno

truchlení živých, pláč a zdržování,

když naplnil se lidský los, a písek

v hodinách odběh. Ví i maršal Moric,

že sejít nutno, položit se v rakev,

i sestupuje se vztyčenou hlavou,

a smutek žijících je slávou jeho.