Nálada.

V dálky se dívám

soumraku tichem,

na město kouřící,

na město opilé

večerním hříchem.

Zčernal již obzor,

odkvetly máky,

jež Západ sestárlý

nasel si do cesty

vystlané mraky.

Rudý drak líně,

vzduchem se plazí

nad vlast mou dalekou,

kde Noc si do roucha

květy hvězd sází.

Smutek mi napad' –

nevím, proč ani,

do duše zamlklé – –

A světla hořela

rozžatou plání.