NÁLADA...

Noc tichá byla, kolem hemžily se stíny,

jak duše bloudící dnes uplynulých chvil,

kraj celý kolem, parnem slunce unavený,

z poháru vlahé noci dlouhými doušky pil.

A na vše bořila se bledá klenba nebes,

jež stkána byla z nití tak plavých jako len,

a já, tou krásou spit, jsem cítil svoji bídu,

z níž uchvátil mne náhle té noci vlažné sen...