Nálada Polabí.

Vypráhlá cesta, tak horký je vzduch,

omamný, dusivý, úlisný vzduch...

vypráhlá cesta a změklý vše prach,

bílý, tak našedle bílý.

V daleko táhne se zrající klas,

po polích rozprostřen zrající klas,

všechno je moře, v němž tone tvůj zrak,

a zříš jen pole.

Bzučení mušek v uši ti zní,

jen vzduch zlehounka obilím hne...

Skřivan... Cos vzlétlo: koroptví dav.

Dál slyšet cvrčky.

Vypráhlý vzduch, ah, zrající klas,

jdeš, obzor zatopil houpavý klas,

nemyslíš, necítíš, a je ti mdle...

Mdle a tak mrtvo. –