NÁLADA PŘI SOUMRAKU

Jak obraz světelný ze stínů vyrůstají

střech sedla, věží sbor a přemýšlivé sady

a mosty přes řeku a budov pestré řady,

jež žití truchlohry i veselohry tají.

Toť dávné bludiště, v němž lidé nalézají

bud život nebo smrt, jež chystá léčky, zrady,

však také nadšení a naděje, jež všady

za okny obydlí jak květy rozkvétají.

Již slunce uléhá na lože pozlacené,

a náhle zvonice soumrakem navštívené

nad městem zkoušejí svůj koncert melodický.

Tma roste... Moře střech, báň, hroty věží s kříži,

jak městem kráčí Noc, se v propast stínů hříží:

Teď hvězd se dotýká hrad s dómem gigantický!