NÁLADA RESIGNACE.

Z rozbitých zemí marných dnů domů se vracím zpět,

znavená hlava, gesto mdlé, ztrnule smutný ret...

Do tvrdě smírné myšlenky, jak v hrobku kamennou,

bez zvuku, barvy, bez ozdob, jen s dutou ozvěnou,

zavírám duši zemdlenou, v dlaň kladu hlavu znavenou,

nade mnou, kol mne kámen jen, nehybný kámen pode mnou...

Apage každá radosti, apage žádosti,

nechť v nitru trudy rozrytém, jak hnízdo, navždy uhostí

rum hrobu se, mráz nirvany,

klid tvrdé duté prázdnoty,

lidskému stádu neznámý.