NÁLADA ŠERA.

V hodině večera sedím sám,

stišení přírody naslouchám;

větvičky nejtišší zašeptání

rhytmické písně má divné zdání.

Z šera se kvetoucí bílé stíny

jakoby tyčily nad hrob viny.

Tajemný smír a toužný sten

jediný soulad, horký sen.