Nálada soumraků.

By Inocenc Arnošt Bláha

Až zšeří se, pak odejdem

tak sami, sami, sami,

a u bran budem modlit se

za život vzpomínkami.

Svá hesla vzkřiknem do oken,

kde rostou immortelky,

a čekat budem v závrati

na výkřik duše velký.

Na prahu hlavy skloníme,

až vyschnou oči rudé,

a ptát se budem ubledlí:

zda byla noc – či bude!