NÁLADA SOUMRAKU

To bývá chvíle soumraku, kdy slunce,

Mdlá lampa z ametystu, dohasíná.

Na minulost se duše rozpomíná

V plouživém šeru.

A smutek, noční pták, jenž ve tmách létá,

Mou duši náhle obestírá křídly.

Vše mamo, chápu. Cit tak dávno stydlý

A mrtva touha.

A hledím v nitro. V prázdnotě se stmívá.

Tak o slavnostech nových bohů bývá

Chrám mrtvých bohů.

Je pozdě již. Tma k obzoru se chýlí.

Můj život dům, kde světlo uhasili,

Kde nikdo nebdí.