NÁLADA SVÁTEČNÍ.

Zřím okny v ticho neděle –

sníh v město pad, na stráních leží,

již stichly zvuky ztemnělé

na zasněžené chrámu věži;

a v oknech záři slunce skvít

zřím v barvách jich, ve chrám jak padá,

zas náladou se svátku spít

chci v duši moji, jež se vkrádá.

Jdou na mši sněhu ve třpytu,

po ztezkách zapadlých jdou v řadě,

po silnici, již zalitu

zřím jasem slunečnim – jdou všade.

V ten nestopen já jejich cit,

(jejž zapoměl jsem dávno svatý)

přec náladou se svátku spít

chci, city dávnými zas vzňatý.