NÁLADA U MOŘE.

Thalassa! V dálku slunce koule žhavá

z paprsků kštici do vln temných noří,

z ní na hladině zlaté proudy hoří

a v řasách stříbrný hrad mlhy vstává.

Břeh spí, jen v koutě loď se houpe tmavá,

tůň ze safírů dlouhým stínem boří –

na stožár racek usedl, a v hoři

příšerným křikem s bohem slunci dává.

Čím dál, tím moře v hlubší klesá stíny,

svůj povrch svírá stěnou smaragdovou,

leč v tom svit luny zablýskl v ní siný.

Ó božské Umění! Nechť noc kol vezdy

šlář vrhá černý, tmy ať žitím plovou –

z nich tebou, jak z těch vln, přec blýsknou hvězdy