NÁLADA

Já šel jsem po břehu. Zděšeně vzlétl pták

a rychle přeletěl na druhou stranu.

Nade mnou k vesnici se táhl černý mrak

a malé zvony rozhoupaly hranu.

Samota má mi hrdlo trpce stáhla.

Ten pocit hořkosti, že opuštěn, jsem sám!

Nad hlavou mojí mračna ke vsi táhla,

a s pustých strnišť válo: věčně sám!

A řeka tekla kolem ocelově tuhá,

a pozdviženou pěstí byl mi uschlý květ...

Pták zvolna mizel... V dálce černá stuha.

Přede mnou mrtvý, beznadějný svět.