NÁLADA.

Dva černí ptáci k horám veslovali

nad mírně zšedlou pozdní krajinou,

z podivných míst se děti bujně smály

a měsíc teskný brouzdal bařinou.

Z luk pozvedly se měkkých můrek šiky

nad meze kosmaté, jež páchly kořenitě,

potoků drobné rozběhly se vzlyky

a z neznáma zas zavýskalo dítě.

Čís tóny zněly chvějně vibrujíce

jak rokot zvonů ve vzdálených vsích

a s nebes různě zadřímaly svíce...

Pak večer ztich’ jak v kápi věčný mnich.