NÁLADA.

By František Rybář

Duch země usnul. Něžně chví

se rákosiny podél břehu.

Ve smutném srdci cítím něhu

a čekám tajné poselství.

Tremolo v dálce usíná,

kde červánky se zapalují.

Ukrývám oči v temné thuji,

v níž srdce nejlíp vzpomíná.