Nálada.

Když klávesy zapomněly

na divokou svoji hru

a desky not západem chvěly

ve červení cinobru,

pak hasnulo odpoledne

a dozářil horký den.

Prach nad stádem silnicí šedne,

nad cestou rozvířen.

Angrešty nerudnou ještě

a rybíz nevoní.

Zdá pivoňka tiché deště,

mdlý dech je jabloní,

Ve zlatě se koleje třesou

skrz dvířka zahrady,

a biče praskají, nesou

vsí ztracených nálady.

Až do lesů vidět není,

skrz břízy bělá se mlýn.

Cíp rybníka jako rtuť mění

svůj přelétavý stín.

Já v dětinství bloudil polem

a takový byl můj žal:

jak velký bych umělec býval

a nikdo mne nechápal...